Otec nervózně doma čeká na svoji dceru, která má již trochu zpoždění. Dcera se vrátí o dvě hodiny později, jde rovnou do pokoje, otec se za ni hned vydá a když vchází do pokoje slyší jen: “Konečně u sebe!”. To otce úplně dopálí a říká: “Snad ještě u nás, ne?!” A dcera na to blaženě: “Ale ja myslím nohy…”

Sir volá z koupelny na sluhu Jeana: “Jane, zapomněl jsem si pantofle, přines mi je!” Jean utíká do kuchyně za dvěma mladými kuchařkami: “Sir rozkázal, abych vás obě pomiloval.” “Ty kujóne, ty si vymýšlíš!” “Ne, pojďte se přesvědčit!” “Sire, obě?” “No jistěže obě. Snad ne jen jednu?!”

Když Bůh stvořil život, postavil si nové tvory do řady a nalajnoval jim život: “Ty, osle, budeš od úsvitu do soumraku pracovat a tahat těžké náklady na svých zádech. Budeš jíst trávu a budeš hloupý. Budeš žít padesát let.” Osel Bohovi odpověděl: “Stvořiteli, žít takhle padesát let je moc. Nedávej mi víc, než třicet let.” A Bůh pravil, ať se stane, a tak se stalo. Psovi Bůh řekl: “Ty jsi pes. Ty budeš hlídat lidská obydlí, dělat člověku přítele. Budeš jíst, co zbyde po člověku a budeš žít třicet let.” Psovi se třicet let zdálo moc, tak to usmlouval na patnáct. Opici Bůh pravil: “Ty jsi opice. Budeš se houpat a skákat ze stromu na strom a chovat se jako idiot. Budeš směšná a budeš žít dvacet let.” Opice uprosila Boha, aby ji takového života nedával více než deset let. A k chlapovi Bůh pravil: “Ty jsi muž, jediná myslící bytost na Zemi, která bude ovládat jiné bytosti. Budeš vládnout zemi a žít dvacet let.” A muž povídá: “Pane Bože, dvacet let je hrozně málo. Dej mi těch třicet, co nechtěl osel a těch patnáct od psa a deset let od té opice…” A Bůh tak učinil. No a proto chlap žije dvacet let jako muž, potom třicet let pracuje od rána do noci a tahá náklady na zádech jako osel, pak patnáct let hlídá vlastní dům a jí, co zbyde po ostatních jako nějaký pes a na konec stráví deset let jako opice, když dělá šaška vnoučatům.

Matka má tři dcery a všechny jsou ještě panny.
Všechny tři mají svatbu krátce po sobě.
Protože se jejich matka trochu obává, jak si poradí s prvním sexuálním
zážitkem, řekne jim, aby poslaly pohled ze svatební cesty a nějakým diskrétním
způsobem sex popsaly.
První dcera poslala pohled z havajských ostrovů. Bylo tam Napsáno NESCAFÉ.
Matka nejdřív nechápala, ale pak běžela do kuchyně, vzala Instantku a četla…
DOBRÉ DO POSLEDNÍ KAPKY. Trochu se začervenala, ale byla spokojená Brzo přišel
druhý pohled z Vermontu. Opět krátká zpráva:
BENSON and HADGES.
Matka šla rovnou do obýváku, kde vzala manželovi cigára a čte….
EXTRA DLOUHÉ, KING SIZE. Opět se začervenala, ale byla spokojená.
Po měsíci přišla třetí pohlednice od nejmladší dcery. Na Pohlednici bylo
roztřeseným písmem napsáno BRITISH AIRWAYS.
Matka běžela opět do obýváku kde sebrala prospekt a čte…..
TŘIKRÁT DENNÉ, 7 DNÍ V TÝDNU, VŠEMI CESTAMI..

Žena dopije svoji ranní kávu a odchází z cukrárny, když si všimne podivného smutečního průvodu, který míří na blízký hřbitov. Dlouhý černý pohřební vůz následuje 50 metrů za ním další dlouhý černý pohřební vůz. Za druhým pohřebním vozem jde žena s pitbullem na vodítku. Kousek za ní ji následuje asi 200 žen jdoucích za sebou v řadě. Žena nemůže odolat té zvláštnosti. Opatrně přistoupí k ženě se psem
a říká: „Je mi opravdu líto vaší ztráty, a vím, že teď není vhodná chvíle, abych vás vyrušovala, ale nikdy jsem neviděla takový pohřeb. Čí je to pohřeb?“ „Mého manžela.“ „A co se mu stalo?“ Žena odpoví: „Můj pes ho napadl a zabil.“ Ptá se dál: „A kdo je v tom druhém voze?“ Žena odpoví: „Moje tchyně. Snažila se pomoc mému manželovi, když v tom se pes obrátil proti ní.“ Mezi oběma ženami se rozhostilo dusné a zamyšlené ticho. „Můžu si půjčit toho psa?“ „Postavte se do řady……“

Francouz klidně pojídá svou snídani (káva, croissanty chléb a džem), když se k němu posadí typický Američan, žvykající žvýkačku.
Francouz ho ignoruje, a tak Američan, kterého to netěší, začne rozhovor:
„Jíte celý chléb?“
Francouz (rozmrzele): „Samozřejmě.“
Američan: „My ne. My jíme jen to, co je uvnitř, kůrky sbírame do kontejneru, recyklujeme je, vyrábíme z nich croissanty a prodáváme je do Francie.“
Francouz tiše přežvykuje.
Američan pokračuje:
„Jíte s chlebem džem?“
Francouz: „Samozřejmě.“
Američan: „My ne. My jíme k snídani jen čerstvé ovoce, potom posbíráme všechny šlupky a zbytky do kontejneru, recyklujeme je, vyrobíme z nich džem a prodáváme ho do Francie.“
Francouz se zeptá: „A co děláte s použitými kondomy?“
Američan: „Vyhazujeme je, samozřejmě.“
Francouz: „My ne. My je sbíráme do kontejneru, recyklujeme je, vyrábíme z nich žvýkačky a prodáváme je do Ameriky.“

Vojáček ze sibiřské posádky dostal týdenní opušťák, tři dny jel na lyžích domů, den doma pobyl a tři dny zas usilovně lyžoval ke své jednotce. Z báglu vytáhnul láhev samohonky a povídá: “Kdo uhodne, co jsem udělal jako první, když jsem přijel domů, dostane tuhle flašku.” “Použils ženu?” otáže se Ivan. “Flaška je tvoje. A co jsem udělal jako druhé?” “Použils ženu?” zkouší to Saša. “Správně.” I Saša dostal láhev. Vojáček loví v batohu a na stůl staví třetí flašku: “Ta je pro toho, kdo uhodne, co jsem udělal jako třetí.” “Použils ženu,” s jistotou prohlásí Serjoža. “Kdepak - sundal jsem si lyže..!”

Víte, jak můžete mezi politiky najít 3 naprosté blbce?
.
.
.
.
Namátkou.

Američtí novináři provádí průzkum, za jak dlouho se studenti naučí japonsky. No, přijdou na Harvard a ptají se studentů. Studenti jsou zaskočeni, nicméně prohlásí, že japonština je opravdu těžký jazyk a že potřebují minimálně dva roky. Novináři zapíší výsledky a jedou se zeptat do Anglie. Studenti sice kroutí hlavou, ale nakonec řeknou, že tak nejméně rok by potřebovali. Novináři opět zapíší výsledky a zamíří do Čech. Konkrétně se zastaví v Praze na VŠE a tam v počítačovém labu náhodně odchytí pár studentů a zase se ptají, za jak dlouho by se naučili japonsky. Tu se jeden ekonom s trochu červenýma očima ptá: “Prosím vás, a jsou na to skripta?” Oni říkají, že určitě anglická a že i česká by možná byla k mání. A student odpovídá: “No, a stačilo by to pozítří?”

Soudce se na závěr procesu ptá: “Kolik je vám let, obžalovaný?”
“Bude mi pětačtyřicet.”
“Nebude!” zasměje se soudce.

Stařičký lord Edward zvoní na svého sluhu: “Jean, co je to za rámus?”
“Dělová salva, sire, přijel Brežněv.”
Po chvíli zase: “Co je to za rámus?”
“Dělová salva, sire, přijel Brežněv!”
“A to ho napoprve netrefili?”

Winston Churchill jako premiér britské vlády přišel na interpelaci do sněmovny v povznesené náladě. Poslankyně Philipsová, která jej neměla příliš v lásce, předstoupila před jeho křeslo a pronesla vzrušeně: “Pane předsedo, vy jste opilý. Vy jste hrozně opilý. Pane předsedo vy jste hrozně moc opilý.” Churchill se s pomocí sněmovního Butlera postavil a odpověděl. “Paní poslankyně, vy jste ošklivá. Paní poslankyně vy jste moc ošklivá. Paní poslankyně vy jste strašně moc ošklivá!” A mávaje svým velkým doutníkem, dodal se smíchem: “Já se z toho ale do rána vyspím!”

Velitel: “Vojáci, kdo má rád těžkou hudbu ať vystoupí z řady.”
Vystoupili čtyři.
Velitel: “Dóbře, vynesete klavír na čtvrtý poschodí.”

Ve škole se ptá paní učitelka dětí: “Kampak pojedete o prázdninách?”
Přihlásí se Anička a povídá: “My doma mluvíme anglicky tak pojedeme do ameriky!”
Přihlásí se Honzík a povídá: “My mluvíme doma německy tak pojedeme do německa!”
Přihlásí se Pepíček a povídá: “My mluvíme doma sprostě tak pojedeme do prdele!”

Pacient k lékařovi: “Proč si nemohu nahmatat nohy?”
Lékař: “Protože jsme vám amputovali ruce!”