“Chodí vám hodně dopisů,? ptá se reportér známého politika. “Dost a některé jsou pro moji práci velmi inspirující.” “Lidé se vám jistě svěřují se svými přáními.” “Také.” “A můžete nám říci nejznámější dopis, který jste dostal?” “Samozřejmě, jeden pisatel mě v něm seznamoval s tím, jak se nejjednodušeji váže smyčka na provaze.”

Arabská teroristická komanda oznámila, že žádný útok na ČR nechystají.
Jejich analytická skupina totiž zjistila, že po likvidaci vlády, parlamentu a senátu by se naše životní úroveň zvedla na trojnásobek.

Řek, Portugal a Ir vejdou do baru a objednají si pití. Kdo bude platit?
Němec.

Povídá Američan na návštěvě: “Vy Češi nám teď připadáte jako stromy v lese.” “Jak to?” “No ti nahoře mají koruny a ti dole jsou holí.”

Baví se Bush, Mitterand a Havel. Bush: “Já mám třicet ochránců, jeden z nich mě chce zabít a já nevím kterej.” Mitterand: “Já mám třicet milenek, jedna z nich má AIDS a já nevím která.” Havel: “Ja mám třicet poradců, jeden z nich je chytrej a já nevím kterej.”

Deset let po Leninově smrti se v Moskvě měla uskutečnit slavnostní výstava obrazů namalovaných tvůrčí metodou socialistického realismu na téma “Lenin”. Předem bylo ovšem třeba, aby speciální umělecká a ideologická komise obrazy prohlédla a schválila k vystavení. Všechna díla splnila náročná kritéria, jen nad jedním zůstala komise v rozpacích. Na velkém plátně se rozprostírala stará veliká postel se silnou duchnou, ze které vyčuhovaly dvoje nohy. Ženské a mužské. Obraz se jmenoval Lenin v Polsku. Komise si zavolala malíře a zahrnula ho zvídavými otázkami. Až nakonec se dostala k jádru věci. “Čí jsou ty ženské nohy?” zahřměl předseda komise. “Naděždy Krupské” odvětil malíř. “Čí jsou ty mužské?” “Felixe Džeržinovského.” “A kde je Lenin?” zeptal se překvapený předseda. “No přece v Polsku!” odpověděl malíř.

Muž na Václavském náměstí pojídá trávu a jde kolem Václav Klaus. Klaus je šokován a ptá se muže: “Proč jíte tu trávu?” “Nemám jídlo ani peníze,” odpoví muž. “Nesnězte tu trávu všechnu, udělejte si také seno,” odpoví na to Klaus, “co byste jinak jedl v zimě?

Stanislav Gross se svým osobním řidičem jedou po vesnici a co se nestane, přejedou slepici. Tou dobou ještě premiér uklidňuje řidiče: „Já už to nějak zařídím, jsem přece nejmocnější muž v zemi, sedláci to pochopí.“ Po minutě přibíhá zpět, pod okem monokl, se spálenými vlasy a broky v zadnici. Jedou dál, no a přejedou prase. Premiér: „Teď to vyřiďte raději Vy.“ Uběhne deset minut, dvacet minut, šofér se nevrací. Gross už se strachuje, co se řidiči stalo, ale po dalších deseti minutách se vrací, veselý a s flaškou slivovice. Gross se diví a řidič vysvětluje: „Vešel jsem tam, povídám: Jsem řidič Stanislava Grosse, premiéra. To prase leží na cestě před domem, mrtvé.“

Časový signál rádia Jerevan: “Pip, pip, je právě 7 hodin a soudruh Brežněv vykonal malou potřebu”. Za hodinu: “Pip, pip, je právě 8 hodin a soudruh Brežněv vykonal velkou potřebu.” A za další hodinu: “Pip, pip, je právě 9 hodin a soudruh Brežněv se probudil!”

V jednom vězení na Kubě se na cele sejdou tři chlápci. Jeden říká: “Já jsem tady proto, že jsem chodil pozdě do práce. Že přy jsem se tak snažil snížit produktivitu práce.” “To mě zavřeli, že jsem chodil do práce moc brzo. To prý dokazovalo, že jsem kapitalistický špión.” “Já jsem tady kvůli tomu, že jsem do práce chodil vždycky přesně na čas. Říkali, že to dokazuje, že mám americké hodinky.”

Víte, jak se dělí komunisti v Africe?
.
.
.
No přece mačetou.

Víte, jak můžete mezi politiky najít 3 naprosté blbce?
.
.
.
.
Namátkou.

Winston Churchill jako premiér britské vlády přišel na interpelaci do sněmovny v povznesené náladě. Poslankyně Philipsová, která jej neměla příliš v lásce, předstoupila před jeho křeslo a pronesla vzrušeně: “Pane předsedo, vy jste opilý. Vy jste hrozně opilý. Pane předsedo vy jste hrozně moc opilý.” Churchill se s pomocí sněmovního Butlera postavil a odpověděl. “Paní poslankyně, vy jste ošklivá. Paní poslankyně vy jste moc ošklivá. Paní poslankyně vy jste strašně moc ošklivá!” A mávaje svým velkým doutníkem, dodal se smíchem: “Já se z toho ale do rána vyspím!”

Jiří Paroubek navštíví Anglii a je přijat královnou Alžbětou. Protože závidí Angličanům, jak jim státní správa pod královským vedením pěkně a efektivně funguje, ptá se královny, jaký na to má recept. Královna odpoví: “Já se vždy snažím obklopit moudrými a inteligentními lidmi - sama nemůžu všemu rozumět.” Paroubek na to: “Tomu rozumím, Vaše Veličenstvo, ale jak zjistit, kdo je inteligentní?” Královna se usměje: “Uděláme si malý test.” Nechá si vytočit číslo Tonyho Blaira a říká mu: “Tony, odpověz rychle na otázku - je to syn tvého otce a není to tvůj bratr - kdo je to?” Blair pohotově odpoví: “No přece já!” Paroubkovi se to moc líbí a hned po návratu se rozhodne přezkoušet své lidi. Jako první mu padne do ruky Sobotka. “Bohoušku, odpověz rychle na otázku - je to syn tvého otce a není to tvůj bratr - kdo je to?” Sobotka si nechá otázku zopakovat; pak se vymlouvá, že se nejprve musí zeptat ženy a svého asistenta, ale že na ně vyvine tlak a do 24 hodin bude znát odpověď. Celou noc nespí, převaluje se v posteli, a pořád nic. Ráno potká v parlamentu na chodbě Kalouska - sice ho nemá rád, ale účel světí prostředky, a tak se ho rozhodne využít. “Mirku, odpověz rychle na otázku - je to syn tvého otce a není to tvůj bratr - kdo je to?” “No přece já!”, odpoví překvapený Kalousek. Sobotka přiběhne celý rozradostněný za Paroubkem a hlasitě volá: “Už vím, je to Kalousek!!” Paroubek ho popadne pod krkem a řve ještě hlasitěji: “Ty jsi ale debil - je to Tony Blair!!!”

Proběhl průzkum národů celého světa. Otázka zněla: Prosíme Vás o vyjádření. Jaký je Váš názor na nedostatek jídla v jiných částech světa?
Výsledky byly katastrofální.
V Africe nikdo nevěděl co je to “jídlo”.
V západní Evropě nikdo nevěděl co je to “nedostatek”.
Ve východní Evropě nikdo nevěděl co je to “váš názor”.
V Argentině nikdo nevěděl co je to “prosíme vás”.
A ve Spojených státech nikdo nevěděl co je to “v jiných částech světa”.