Psychopat napustil jedem peníze, které daroval dětským domovům. Zemřelo 20 poslanců, 2 starostové a 1 ministr. Dítě zatím nebylo ohroženo.

Díky regulacím EU je cena vajec vyšší, než cena 9mm munice. Takže až zase politici vyjdou do ulic, je levnější je postřílet, než je vyhánět vejci.

“Chodí vám hodně dopisů,? ptá se reportér známého politika. “Dost a některé jsou pro moji práci velmi inspirující.” “Lidé se vám jistě svěřují se svými přáními.” “Také.” “A můžete nám říci nejznámější dopis, který jste dostal?” “Samozřejmě, jeden pisatel mě v něm seznamoval s tím, jak se nejjednodušeji váže smyčka na provaze.”

Arabská teroristická komanda oznámila, že žádný útok na ČR nechystají.
Jejich analytická skupina totiž zjistila, že po likvidaci vlády, parlamentu a senátu by se naše životní úroveň zvedla na trojnásobek.

Řek, Portugal a Ir vejdou do baru a objednají si pití. Kdo bude platit?
Němec.

Povídá Američan na návštěvě: “Vy Češi nám teď připadáte jako stromy v lese.” “Jak to?” “No ti nahoře mají koruny a ti dole jsou holí.”

Baví se Bush, Mitterand a Havel. Bush: “Já mám třicet ochránců, jeden z nich mě chce zabít a já nevím kterej.” Mitterand: “Já mám třicet milenek, jedna z nich má AIDS a já nevím která.” Havel: “Ja mám třicet poradců, jeden z nich je chytrej a já nevím kterej.”

Deset let po Leninově smrti se v Moskvě měla uskutečnit slavnostní výstava obrazů namalovaných tvůrčí metodou socialistického realismu na téma “Lenin”. Předem bylo ovšem třeba, aby speciální umělecká a ideologická komise obrazy prohlédla a schválila k vystavení. Všechna díla splnila náročná kritéria, jen nad jedním zůstala komise v rozpacích. Na velkém plátně se rozprostírala stará veliká postel se silnou duchnou, ze které vyčuhovaly dvoje nohy. Ženské a mužské. Obraz se jmenoval Lenin v Polsku. Komise si zavolala malíře a zahrnula ho zvídavými otázkami. Až nakonec se dostala k jádru věci. “Čí jsou ty ženské nohy?” zahřměl předseda komise. “Naděždy Krupské” odvětil malíř. “Čí jsou ty mužské?” “Felixe Džeržinovského.” “A kde je Lenin?” zeptal se překvapený předseda. “No přece v Polsku!” odpověděl malíř.

Muž na Václavském náměstí pojídá trávu a jde kolem Václav Klaus. Klaus je šokován a ptá se muže: “Proč jíte tu trávu?” “Nemám jídlo ani peníze,” odpoví muž. “Nesnězte tu trávu všechnu, udělejte si také seno,” odpoví na to Klaus, “co byste jinak jedl v zimě?

Stanislav Gross se svým osobním řidičem jedou po vesnici a co se nestane, přejedou slepici. Tou dobou ještě premiér uklidňuje řidiče: „Já už to nějak zařídím, jsem přece nejmocnější muž v zemi, sedláci to pochopí.“ Po minutě přibíhá zpět, pod okem monokl, se spálenými vlasy a broky v zadnici. Jedou dál, no a přejedou prase. Premiér: „Teď to vyřiďte raději Vy.“ Uběhne deset minut, dvacet minut, šofér se nevrací. Gross už se strachuje, co se řidiči stalo, ale po dalších deseti minutách se vrací, veselý a s flaškou slivovice. Gross se diví a řidič vysvětluje: „Vešel jsem tam, povídám: Jsem řidič Stanislava Grosse, premiéra. To prase leží na cestě před domem, mrtvé.“

Časový signál rádia Jerevan: “Pip, pip, je právě 7 hodin a soudruh Brežněv vykonal malou potřebu”. Za hodinu: “Pip, pip, je právě 8 hodin a soudruh Brežněv vykonal velkou potřebu.” A za další hodinu: “Pip, pip, je právě 9 hodin a soudruh Brežněv se probudil!”

V jednom vězení na Kubě se na cele sejdou tři chlápci. Jeden říká: “Já jsem tady proto, že jsem chodil pozdě do práce. Že přy jsem se tak snažil snížit produktivitu práce.” “To mě zavřeli, že jsem chodil do práce moc brzo. To prý dokazovalo, že jsem kapitalistický špión.” “Já jsem tady kvůli tomu, že jsem do práce chodil vždycky přesně na čas. Říkali, že to dokazuje, že mám americké hodinky.”

Víte, jak se dělí komunisti v Africe?
.
.
.
No přece mačetou.

Víte, jak můžete mezi politiky najít 3 naprosté blbce?
.
.
.
.
Namátkou.

Winston Churchill jako premiér britské vlády přišel na interpelaci do sněmovny v povznesené náladě. Poslankyně Philipsová, která jej neměla příliš v lásce, předstoupila před jeho křeslo a pronesla vzrušeně: “Pane předsedo, vy jste opilý. Vy jste hrozně opilý. Pane předsedo vy jste hrozně moc opilý.” Churchill se s pomocí sněmovního Butlera postavil a odpověděl. “Paní poslankyně, vy jste ošklivá. Paní poslankyně vy jste moc ošklivá. Paní poslankyně vy jste strašně moc ošklivá!” A mávaje svým velkým doutníkem, dodal se smíchem: “Já se z toho ale do rána vyspím!”