Na procházce viděl Pepíček koně se ztopořeným údem a ptal se učitelky, co to má to zvíře pod bříškem. “Ále to nic není, toho si nevšímej.” Pepíček se uznale podíval na učitelku a znalecky doplnil: “No, to bych chtěl vědět, na jakého jste zvyklá vy!”

Jaký je rozdíl mezi dostudovanými vysokoškoláky?
Absolvent přírodních věd se ptá: “Proč to funguje?”
Absolvent techniky: “Jak to funguje?”
Absolvent ekonomiky: “Kolik to stojí?”
Absolvent humanitních věd: “Kečup nebo hořčici?”

“První školní den na americké střední škole představuje učitelka nového žáka, Sakiro Suzuki z Japonska. Hodina začíná a učitelka se ptá: “Uvidíme, kdo ovládá kulturní historii Ameriky? Kdo řekl: ‘Dejte mi svobodu nebo mě zabte?’” Hrobové ticho ve třídě, jen Suzuki zvedne ruku: “Patrick Henry 1775 ve Philadelphii.” “Výborně Suzuki, a kdo řekl: ‘Stát je národ a národ nesmí zhynout?’” Suzuki se postaví: “Abraham Lincolm 1863 ve Washigtonu.” Učitelka se podívá na žáky a říká: “Stydím se za vás, Suzuki je Japonec a zná americkou historii lépe než vy!” Zezadu se ozve tichý hlas: “Polib mi prdel, zasraný Japončíku!!!” Učitelka: “Kdo to řekl?!” Suzuki zvedne ruku ruku a bez vyzvání odpoví: “Generál McArthur 1942 na Guadalcanalu a Lee Lacocca 1982 na valné hromadě firmy Chrysler.” Celá třída je úplně zticha, jen zezadu se ozve: “Je mi z toho na blití.” Učitelka křičí: “Kdo to byl?!” Suzuki okamžitě odpovídá: “George Bush starší japonskému premiérovi Tanakovi v průběhu oběda, Tokio 1991.” Jeden ze studentů se postaví a otráveně povídá: “Vyhul mi!” Učitelka hystericky: “A dost! Kdo to byl teď?!” Suzuki bez mrknutí oka: “Bill Clinton Monice Lewinské, 1997 ve Washigtonu, Oválná pracovna Bílého domu.” Další ze studentů se postaví a zařve: “Suzuki je hromada sraček!” A Suzuki opět klidně: “Valentino Rossi při Velké ceně motocyklů v Brazílii 2002.” Třída zcela propadne hysterii, učitelka upadá do bezvědomí, dveře se otevřou a vejde ředitel: “Kurva, takový bordel jsem ještě neviděl!!!” Suzuki: “Vladimír Špidla ministru financí při předložení státního rozpočtu, Praha 2003…”

“Děti, co nám to tady visí na tom obrázku za ptáka?” “Prosím, to je netopýr, paní učitelko. Ale visí za nožičky!”

“Co nám dává husa?” “Fádlo.” “Sádlo, ano správně, a co nám dává ještě?” “Fádlo.” “No, to už jsi říkal, ale co nám dává ještě kromě sádla?” “Fádlo.” “Podívej se, Pepíčku, zkusíme to jinak. Kde spí tatínek?” “V hofpodě.” “Ehm…, a kdepak spí maminka?” “U foufeda.” “No…, a kde spinkáš ty, Pepíčku?” “V poftýlce.” “No vidíš! A čím se přikrýváš?” “Pefinou.” “No, a co je v peřině?” “Pefí.” “No, vidíš, takže co nám dává ještě husa?” “Fádlo.”

Víte, kde je největší zima? Pod peřinou, protože tam tuhnou ptáci a zalízají do děr.

Atraktivní studentka přijde na zkoušku k profesorovi. Posadí se, poodhrne sukni a řekne: “Udělala bych cokoliv, abych dostala tu zkoušku.” Profesor vytáhne obočí: “Cokoliv?” Studentka si přisune židli ke stolu profesora a ztiší hlas: “Ano, COKOLIV”. Profesor se k ní nakloní a zeptá se také tlumeně: “Skutečně COKOLIV?” Studentka se k němu nakloní a zašeptá mu do ucha: “Skutečně COKOLIV!” Profesor se k ní také nakloní za zašeptá jí do ucha: “Mohla byste… STUDOVAT?”

Paní učitelka ve škole: Tak děti, kdo zná nějakou větu, ve které je slovo ananas. Jaruška: Máme doba ananas, je moc dobrý. Paní učitelka ji pochválí. Martínek: Koupil jsem si krásný ananas. Dobře, povídá paní učitelka. Vyvolá Dežu, aby taky řekl větu. Deža: Tata jel do Ameriky a na nas se vysral.

Studentka přijde pozdě na hodinu a učitel se ptá: „Tak s kým jste zaspala dneska?“

Děti můžou vyhrát zájezd k moři, když ve škole vysvětlí, jak se rodí děti. A tak se Pepíček zeptá maminky. Ta mu to vysvětlí raději jen na jablíčku. No co, Pepíček vezme jablíčko do kapsy a další den předstoupí před celou třídu. „Tak, jak bych to jen řekl,“ povídá nejistě Pepíček. „Víte co, mám to tady dole v kalhotách, já vám to ukážu…“ Paní učitelka rychle zasáhne: „Pepíčku, nic nám neukazuj, jedeš k moři.“

Paní učitelka konverzuje v hodině s dětmi a všichni se dobře baví. „Děti, co dělá slepička?“ „Kokodák.“ „Správně. A co dělá kohout?“ „Kykyryký!“ „Výborně, co dělá prase?“ „Chrocht, chrocht.“ „Skvěle, a co kráva?“ Pepíček potichu: „Tak děti, máte domácí úkol?“

Učitel se v matematice ptá: „Co bych měl, kdybych měl v levé ruce sedm pomerančů a v pravé ruce devět pomerančů?“ Pepíček vyskočí: „Velké ruce!“

Děti můžou vyhrát zájezd k moři, když ve škole vysvětlí, jak se rodí děti. A tak se Pepíček zeptá maminky. Ta mu to vysvětlí raději jen na jablíčku. No co, Pepíček vezme jablíčko do kapsy a další den předstoupí před celou třídu. „Tak, jak bych to jen řekl,“ povídá nejistě Pepíček. „Víte co, mám to tady dole v kalhotách, já vám to ukážu…“ Paní učitelka rychle zasáhne: „Pepíčku, nic nám neukazuj, jedeš k moři.“

Paní učitelka říká dětem: „Kdo si myslí, že je hloupý, ať se postaví.“ Chvíli nic, pak se postaví Pepíček. „Copak, Pepíku, ty myslíš, že jsi hloupý?“ „Ne, jen jsem Vás nechtěl nechat stát samotnou.“

Ptá se učitelka žactva v páté třídě: “Píše se vždycky po písmenu r tvrdé y?”
Hlásí se Pepíček: “Prosím nepíše. Například ve slovu prdel se píše po písmenu r písmeno d.”